nhlism

Mít výlety o víkendu má jednu dramatickou nevýhodu. Sraz je totiž brzo ráno ve škole a o víkendu nejedou skoro žádné busy. Musel jsem tedy vstávat v 6:00, abych mohl být v 6:32 na zastávce, abych dojel v 6:48 do školy. Sraz byl v 7:30. Ach jo. Tentokrát jsme měli takový historický výlet po Saarlandu zakončený degustací vína. Tentokrát tam bylo dost jiných lidí (italská i španělská skupina chyběla, předpokládám, že nechtěli vstávat jak zmrdi). Celou dobu nás ničila zima a mlha, naštěstí nepršelo. Jako první jsme jeli k římským vykopávkám. keltský chrám Takhle vypadal dům zámožného obchodníka. Obsahoval ohřívání podlahy. Bohužel tam vlezl pes a zemřel. ;_; Poté jsme viděli jeden středověký hrad Teufelsburg. Přes mlhu tam byl docela fajn výhled na.. stromy... Následně byla přestávka na oběd v Saarluis. To je takové miniaturní, hodně francouzské městečko, kde je nejzajímavější věcí Ikea. Jako, na pohledici mají parkoviště... Masové s...

Aneb nejlepších 40 Euro, co jsem nezaplatil. Využil jsem akce pro studenty a šel na muzikál Rocky Horror Show v státním divadle Saarlandu. Tak nějak jsem znal většinu písniček z Glee a řekl jsem si "Hej, proč ne." Pro mě to byl jenom další zářez do (divadelní) pažby. Fakt jsem nevěděl, do čeho jdu. Bylo to nádherný. Hned u vchodu nám dali tašku se zábavou a list s instrukcema. Například při vyslovení "Janet" jsme měli sykat "Weissss", při vystoupení vypravěče jsme měli nahlast volat "Boring" (fakt) a podobný hrátky. Pak tam ještě byly klíčové momenty, kdy jsme měli (popořadě) házet rýži, toaleťák a konfety. V dešti jsme si měli nasadit novinové čepice a stříkat kolem sebe ze stříkacích pistolek. A samozřejmě tanečky. Ty jsem dělal 4 krát. Zbožňuju to. Normálně nejsem fanda interakcí s obecenstvem, ale v případě tohohle muzikálu to byl vyslovený zážitek a naprosto jsem ztratil pojem o času. Zpívali (výborně) anglicky, ale mluvili německy...

Po nesmírně zmatečné Reconguistě od Tomina přichází nový AU Gundam, tentokrát z profilického pera Mari Okady (scénáristka Toradora, Anohana..). V duchu tradičního gundamu to soustředí na dětské vojáky (od toho taky název, železní sirotci) v konfliktu dospělých, zbytečnost války a vesmirné nacisty. (Kosmický autismus tam předpokládám bude časem taky) Přišlo mi to dost podobný Aldnoah Zero, který mi zase přišel tématicky podobný Gundamu, takže se kruh uzavírá. Přijde nevinná princezna propagující mír a její frakce (vesmírných nacistů) se jí pokusí zabít. Naštěstí jí protagonisté zachrání. Na rozdíl od zbytečně perfektní Asseylum je teda Kudelia Aina Bernstein typické naivní nemehlo, byť v třetím díle se vyznamenala svojí pohotovostí. Postavy jsou zajímavé, ale ne nesmyslné jako v Reconguistě. Zvlášť dynamika dvou protagonistů je fantastická. Orga je defacto vůdce celé bandy. Mikazuki je jeho slepě loajální útočný pes a chladnokrevný zabiják, u kterého ale místy prosvítá vlastní ...

Na první přednášce nám řekli, že si můžeme utvořit skupiny o třech lidech. Ze skupinových prací mám trochu trauma, protože na FELu jsem dostal parťáka s aspergrem a musel všechno udělat sám. Tady jsem teda hned rychle začal plánovat. Měl jsem teda několik možností: Přisrat se k čechům. Byli to magistři matfyzáci, takže tomu určitě budou rozumět, plus komunikace by byla triviální. Na druhou stranu to je trochu podvod. Ostatní erasmáci. Pravděpodobně OK komunikace, ale absolutně netuším jejich úroveň. Zkusit najít dvojici indů. Indové v Saarbrückenu jsou skutečně elitní studenti, museli se poprat (v některých případech doslova) s obrovskou konkurencí, aby vůbec mohli vyjet. Komunikačně obtížnější, protože mají občas přízvuk Nativní studenti. Pravděpodobně průměrní (to by byl hit-miss), ale určitě mají všechny prerekvizity na kurz takže by byli schopni vysvětlit německé zvyklosti. Ty dvě číňanky ve předu. Pls. -Soukromě- jsem se rozhodl pro matfyzáky, i když mě to trochu pálí....

Přestože jsem tu třetí týden, výuka začala až dnes.... a vlastně nezačala. Dnes byl totiž první den v semestru, většina mých přednášek začíná až od středy. Co jsem ale stihl, byl úvodní kurz do univerzitní posilovny a úvodní přednášku pro studenty informatiky. Nejprve ke kurzu. Stál mě teda 18 euro, což jsem platil tuze nerad, ale jednotliví učitelé byli přívětiví a nakonec se to fakt hodilo. Musely se totiž nastavovat jednotlivé přístroje. U každého se musíte kartičkou přihlásit, pak si nastavíte optimální rozložení. To všechno se uloží a při příštím přihlášení na vás vyskočí, jak přesně si máte stroj nastavit, což je fantastické. Rovněž si pamatují váš sportovní program, rozsah pohybů, nebo jakou váhou a kolikrát jste cvičili předtím. Bylo to pro mě dost nové, protože jsem spíš zvyklý na volné váhy (které tam jsou taky! Yay!) a začal jsem chápat, proč platí někteří lidé tolik pěněz za posilovnu. Fitness of the future. Máme taky elektrickou formuli na FELu. Cestou z f...

Po dlouhé době konečně něco o kresleném seriálu. Netuším, jaký je průnik čtenářů, tak jsem vpravo přidal užitečné tagy na filtrování příspěvků. Heavy Object je na první pohled směšný. I na anime poměry to patří k věcem, kde zmateně kroutím hlavou. Ačkoliv to splňuje potřebné předpoklady, strašně se mi nechce ho zařazovat do žánru mecha, protože titulární "Objekty" jsou odporné koule s kanóny. Je to jeden z nejohavnějších designů, co jsem v životě viděl. Ježiš. Autor (později jsem zjistil, že to je autor série Toaru Majutsu no Index a spol.) se snažil vysvětlit nutnost těchto strojů vyprávěním, že první Objekt z Japonska vyhladil flotilu, protože byl na tehdejší poměry neporazitelný. Přišlo mi to dost absurdní, ale budiž. Od té doby má každá země Objekt a války o území se vedou tak, že se dueluje Objektama. Po zničení ...bojového vozidla.. se druhá strana poklidně stáhne a konflikt tím končí. Konvenční války naprosto vymizely. Protagonisté Qwenthur a Havia ale zj...

Tentokrát musím začít tím, že jsem neměl žádné problémy s busem. Pak musím dodat, že jsem v životě takové město neviděl. Jako fajn, byl jsem třeba v Berlíně a Hamburku, ale Frankfurt byl skutečně obrovský. Zvlášť teda budovy bank tvořily skylinu, na což u velkoměst prostě nejsem zvyklý. Commerzbank šla vidět skoro odkudkoliv. Staré centrum se jmenuje Römerberg, protože dřív byl na kopci a nejdůležitější dům vlastnila rodina z Říma. Měli jsme tradiční prohlídku historickým centrem, které, jako skoro všechna německá historická centra, bylo za druhé světové války brutálně vybombardováno. Naštěstí se to všechno rekonstruovalo. Dívali jsme se střídavě na jednotlivé mrakodrapy, na Museumsufer (pobřeží muzeí), byli jsme v Kaiserdomu (neboli katedrála svatého Bartoloměje) a nakonec jsme jeli na knižní veletrh. To vlevo je evropská centrální banka, postavili to poměrně daleko od centrální city. Při otevření banky se místo oslav všichni bouřili, protože byla finanční krize. Haha ...

Zjistil jsem, že si hrozně rád stěžuji na věci. Je to asi nějaká forma narcisismu, jednu dobu to bylo docela extrémní. Poslední dobou jsem se tomu snažil vyhýbat, ale dnešek si zaslouží srdečné "DOPRDELE". Začalo to tak, že jsem na víkend jel do Hamburku za tetou a strýcem. Trasa má přes 600 km a je to skoro stejně, jako ze Saarbrückenu do Prahy, jenom to stálo méně. V pátek jsem vyjel a hned jsme měli hodinové zpoždění, protože byla u Hannoveru zácpa. Tak ok, stane se, přece jenom takhle v pátek jedou všichni někam. V Hamburku mě přivítala nemocná teta, která se sotva držela na nohou. Hned v sobotu ale měla naplánovanou  hotpot party se sousedy. Nenapadlo ji to odložit. Já nevím, je obdivuhodné, když se zbytečně masíte? Celý den jsme nakupovali jídlo, část pro mě na kolej, část na hotpot party. Měl jsem k tomu dost vína, takže bylo veselo. Povídal jsem si se sousedem Chrisem, co vypadal, že mi nabídne praktikum v Německu. Následující den se mělo relaxovat, plánoval ...

Jak poznat čechy v cizině: jděte k nejhlučnější skupině v okolí, většinou se trefíte. I mně se poštěstilo, potkal jsem dva matfyzáky studující informatiku. Pak tam byla jedna právnička a prý se ještě někde potuluje historik. Potkat spoluobčany bylo hodně cool, I když jsem se přesně bál, že se jako erasmák budu bavit jenom s dalšíma erasmákama. Přece jsem nejel 600km od Prahy, abych někde trčel s matfyzáky. (Vtípek, jsou moc sympatičtí). Každopádně jsem si řekl, že semestr ještě nezačal a že bude ještě dost příležitostí potkat autentický bratwurstžrouty. Zjistil jsem teda, že moje kolej je plná asociálů, protože všechny ostatní kalí ve svých Heimbarech a my nic, a to jsem docela důkladně čekoval nástěnku akcí. Oh well. Teď jsem trčel 12 hodin v buse na cestě do Hamburku za tetou. Je to podruhé, co měl bus, v kterém sedím, zpoždění. A navíc nefungovalo celou cestu WIFI. Hrůza. Udělal jsem z nudy takovou hodně předběžnou kalkulaci. Od školy dostávám 400 euro měsíčně. Z...

V životě jsem se tolik nenudil, jako teď. Internetový hajzl tu není a bůh ví, kdy mě konečně připojí. O víkendu se v Německu nedá dělat skoro nic, všude mají zavřeno. V sobotu jsem teda šel do McDonaldu (hlavně kvůli internetu) za nechutných 7.29, následně (nutno dodat sám) do kina na Fack ju Göhte 2 za 7 euro, a nakonec jsem se náhodně procházel městem. Je to tu takové klidné a útulné. Vadila mi ale tramvaj, kde byli nesmírně hluční arabové. Němci tam koukali na zem. To je teda zatím moje zkušenost z 4 dní, tak třeba se to změní. Je to tu dost osamělé. Asi jsem moc sociální člověk, ale když vaše veškerá komunikace je buď prodavačka v obchodě nebo těch 20 minut facebooku, tak vám i ty hlasy v hlavě přestanou vadit. Normálně tu sedím bez internetu a zírám do zdi. Spolukolejníci tu buď nejsou, nebo poslouchají extrémně hlasité techno. Doufal jsem, že někdo bude ve společenský místnosti s televizí a kulečníkem, ale tam to je jenom odporný. Nějaké seznamovačky určitě budou, ale o...

Přes všechno plánování se to (nevím, jestli říct nečekaně, nebo očekávaně) všechno posralo. Nejprve se porouchal autobus těsně před Plzní. Vypadalo to, že se opraví, ale nakonec museli zavolat náhradu. Přestože jsme jeli třeba hodinu, náhradní přijel za dvě. A to nám řekli, že přijede za 20 minut. Stáli jsme tam v kose a mě nenapadlo nic lepšího, než vyměnit jeden cookie za cigaretu, protože mi byla zima. Způsobilo to nesmírné pozdvižení. Býval bych si dal I pivo, ale nechtělo se mi vypít poslední český pivo kousek před blbou Plzní. (a přitom to byl pilsner, haha) Za 4 hodiny jsme se nedostali přes hranice. Přijel jsem do města v 10:20. Podle mých propočtů bych se do školy dostal (nemluvě o tom, že se zavazadlem) až ve 12, kdy všichni končí, takže jsem se rozhodl jet rovnou na kolej. Na školu nezbyl čas. Bohužel číslo na kolejdědu bylo špatný (to v emailu posrali), ale hodná bulharka mě pustila dovnitř, kde jsem našel jeho skutečné číslo. Přijel o hodinu později. Internet budu prý...