nhlism

Občas mám divná hobby. Před rokem jsem začal vázat knihy. Je to ironické, protože rok předtím jsem knihy vyřezával .  Když máte přes 400 knih, tak se v tom snadno schovávají věci Každopádně mi kamarádka v práci vytiskla skripta machine learningu (v dubnu opakuju zkoušku) a já si řekl, že to po dlouhé době zkusím znova. Stránky se dají seřadit podle  Bookbinderu , pak to chce vytisknout oboustranně. Dělat to na domácí tiskárně by bylo krajně nepříjemné.  Začneme tedy sestavením kodexů.    Pak se sešijí. Troška lepidla.  Nevýhoda ručního vázání je, že je nutno ty stránky seříznout, aby nevyčuhovaly. Gilotinu doma nemám, tak jsem musel do copy centra. To znamenalo opustit pokoj.  Jednoznačně nejhorší část jsou desky. Většinou se mi nepovedou.  Výběr balícího papíru. Příště bude lepší vzít látku.  Tady to ještě vypadalo slibně, ale...  Yep. Nepočítal jsem s tím, jak moc se ořízne ten papír, takže ...

Každý s obsesí do anime a jpopu občas zavítá i do jiných odvětví Japonské kultury, například hraných filmů. Většinou se teda zděsí hereckých výkonů a speciálních efektů a pak toho nechá. Maximálně nějaký ten horor. Tak jsem dopadl já asi před 5 lety, když jsem vyzkoušel adaptaci Death Note. Na rovinu mi to přišlo příšerné. Potom jsem viděl pár korejských dramat (How to meet a perfect neighbor, My love from the Star, My Sassy Girl...), protože jsem měl zrovna strašně asijskou náladu, ale jinak jsem to moc nehrotil. Až když jsem na nějakém filmovém festivalu viděl Okuribito se má mánie rozjela naplno. Normálně bez problémů jdu na Marvel filmy a zhruba u východu z kina všechno zapomenu, ale Okuribito ve mě zanechal hluboký dojem. Byl to pohled do cizí země, kde platí trochu odlišné vztahy a pravidla, které mi však byly překvapivě blízké. Často si dělám legraci ze žlutosti , ale japonské (a korejské i čínské) filmy mi v mnohých tématech (rodina, postavení mezi lidmi, jak zachovat "...

Mám pocit, že moje reporty z výletů začínají být trochu formulaické. To tedy není moc obtížné, protože jsou zminěné výlety rovněž podle stejnýho vzorce. Freiburg jako město je jako ostatní německá města, která jsem tenhle semestr navštívil. S menší příchutí Rakouska, tradičně obrovskou gotickou katedrálou a krásnými kanály, ale v konečném důsledku to bylo vybombardované německé město #8. Freiburg jako výlet byl ale skvělý. Jeden z nejlepších. Sice jsem zase musel vstávat v 6 jak čůrák a byl teda skutečně zničenej, protože jsem den předtím slavil rozlučku s italskou Lucií, ale po 3 hodinách v buse jsem byl poměrně v pohodě. To mi připomíná, že si u každého výletu stěžuji, že jsem den předtím kalil, ale ono to tak prostě vychází. Já jinak nepařím!!!!!   Když do toho kanálu spadnete, tak si musíte vzít někoho z Freiburgu. Dojeli jsme asi v 11:30. Po hodinové prohlídce jsme měli volno na procházku ve městě s tím, že není rezervovaný oběd a že si máme něco obstarat sami. Při...

...yeah.

Ráno jsme vstali v půl osmý, abychom mohli včas vyzvednout rezervované auto. To bylo naprosté fiasko a zmatek. Nejprve neměli naší rezervaci v systému. Pak nás vosírali s tím, že chtěli bydliště v Německu, i když to bylo na jméno a kartu spolužákyně. A následně (tedy po půl hodině, co jsme došli na mou kolej) to zase nepotřebovali, protože důvody. Skutečně jsem takovou mentální retardaci nezvládal. Ale v pohodě. Jeli jsme do nedalekého francouzského města, Mét. (Německy Metz)   Můj (náš) první dojem byl, že má úplně všechno barvu hořčice. Budovy byly nesmírně světlé!   Spousta nápisů je barevná, když se podíváte ze strany. První dojem klame.   Pont Neuf a jeho překrásné fialové dveře  Ostatně spousta dveří tu měla velmi výraznou barvu.   I holubi tu jsou hezčí.  Obědvali jsme quiche v restauraci. Stálo to -jenom- 13 eur. Což je tak půlka mého týdenního rozpočtu, ale stálo to za to. ...