nhlism

Zdroj Trochu těsně, ale nakonec jsem to stihl před novým rokem. Podzim patřil mezi ty zábavnější, Noragami byl skvostný. Následovaly Heavy Object, One Punch Man a nový Gundam. Subete ga f ni naru byla bohužel hovadina a Sakurako-san bylo prostě zdlouhavé. Seraph of the End vypadal odpudivě, co se týče animace, ale na battle shounen docela ušel. Co se týče významných anime za rok 2015, jednoznačně si vzpomínám na Cross Ange (extrémně divoká jízda s Nanou Mizuki v hlavní roli), Parasyte (slušná adaptace klasiky) a  God Eater (vizuálně velmi zajímavá adaptace monster hunter klonu na PSP). Cross Ange byl jednoznačně nejzábavnější, už kvůli čistému wut faktoru. Jako moje anime roku bych ale viděl Parasyte, protože byl prostě ve všech ohledech solidní adaptací. Pokud se nemýlím, tak jsem za rok 2015 nedal ničemu skóre *. Mám o anime progresivně menší a menší přehled a na nic extra se už netěším, spíš se týden před novou sezónou podívám, jestli něco poznám. Konzumní život utlum

Očekával jsem, že budu mít kolem Vánoc depresivní myšlenky. Netušil jsem ale, že to bude kvůli jedné jediné osobě. Únava, stres z úkolů, izolace nebo samota, takové standardní důvody. Ale tahle osoba to všechno přechcala. Začněme od začátku. Když jsem přišel na Theory of distributed systems, bylo tam 20 lidí. Hned po první přednášce jsem utvořil skupinu s 3 Indy. Jedna z nich byla A. Před prvním cvičením,které bylo hned následující den, mi zbylí dva Indové napsali email, že na ten kurz nemaj. Tak fajn, zeptal jsem se na mailing listu a tam byl jeden, co neměl nikoho. Stav se tedy doplnil na 3. Měli jsme se trefit v sobotu. V pátek mi ten třetí napsal, že někam na týden odjíždí a že se přidá příští týden. Nikdy se nevrátil. Tak fajn. Dva týdny jsem to dělal sám. Pak se přidal U., který sice nebyl moc chytrý, ale tak člověk si to (neustálým) vysvětlováním ujasnil v hlavě. S ním jsem domácí úkoly vypracovával nepravidelně. Občas se mu teda nechtělo, ale většinou jsme se scházeli v ned

Aneb další výlet, kdy jsem musel vstát v 6 ráno. Jeli jsme tentokrát z hlavního nádraží, které je 3 tramvajové zastávky od koleje. Bohužel byl sraz v 7 a já byl v sobotu fakt paranoidní na tramvaj a počítal s rezervou, abych tam stihl dojít pěšky. Taky jsem mentál a předchozí večer jsem propil v heimbaru ve Waldhausu (to je hned u školy) a šel spát ve 3 ráno. Ve vlaku jsem si celou dobu povídal s Japonkou. Potkal jsem jí předtím v heimbaru a tenkrát mi řekla, že její kamarádky do Trieru nepojedou a že se bude bavit se mnou. Naneštěstí už mám takovou sociální retardaci, že jsme na začátku mluvili o manze a pak o náhodných věcech. Uměla německy docela decentně. Jako první jsme viděli černou bránu (Porta Nigra) - pozůstatek římské městské brány. Je to jedna z nejzachovalejších římských staveb na sever od Alp. V domě, kde vyrůstal Karl-Marx, je teď EuroShop. Hahaha.  Po pádu římské říše rozebrali městskou zeď a kvůli tomu sem mohl každý jít drancovat. Bohatší občané měl