nhlism

Zdroj Trochu těsně, ale nakonec jsem to stihl před novým rokem. Podzim patřil mezi ty zábavnější, Noragami byl skvostný. Následovaly Heavy Object, One Punch Man a nový Gundam. Subete ga f ni naru byla bohužel hovadina a Sakurako-san bylo prostě zdlouhavé. Seraph of the End vypadal odpudivě, co se týče animace, ale na battle shounen docela ušel. Co se týče významných anime za rok 2015, jednoznačně si vzpomínám na Cross Ange (extrémně divoká jízda s Nanou Mizuki v hlavní roli), Parasyte (slušná adaptace klasiky) a  God Eater (vizuálně velmi zajímavá adaptace monster hunter klonu na PSP). Cross Ange byl jednoznačně nejzábavnější, už kvůli čistému wut faktoru. Jako moje anime roku bych ale viděl Parasyte, protože byl prostě ve všech ohledech solidní adaptací. Pokud se nemýlím, tak jsem za rok 2015 nedal ničemu skóre *. Mám o anime progresivně menší a menší přehled a na nic extra se už netěším, spíš se týden před novou sezónou podívám, jestli něco poznám. Konzumní život utlum

Očekával jsem, že budu mít kolem Vánoc depresivní myšlenky. Netušil jsem ale, že to bude kvůli jedné jediné osobě. Únava, stres z úkolů, izolace nebo samota, takové standardní důvody. Ale tahle osoba to všechno přechcala. Začněme od začátku. Když jsem přišel na Theory of distributed systems, bylo tam 20 lidí. Hned po první přednášce jsem utvořil skupinu s 3 Indy. Jedna z nich byla A. Před prvním cvičením,které bylo hned následující den, mi zbylí dva Indové napsali email, že na ten kurz nemaj. Tak fajn, zeptal jsem se na mailing listu a tam byl jeden, co neměl nikoho. Stav se tedy doplnil na 3. Měli jsme se trefit v sobotu. V pátek mi ten třetí napsal, že někam na týden odjíždí a že se přidá příští týden. Nikdy se nevrátil. Tak fajn. Dva týdny jsem to dělal sám. Pak se přidal U., který sice nebyl moc chytrý, ale tak člověk si to (neustálým) vysvětlováním ujasnil v hlavě. S ním jsem domácí úkoly vypracovával nepravidelně. Občas se mu teda nechtělo, ale většinou jsme se scházeli v ned

Aneb další výlet, kdy jsem musel vstát v 6 ráno. Jeli jsme tentokrát z hlavního nádraží, které je 3 tramvajové zastávky od koleje. Bohužel byl sraz v 7 a já byl v sobotu fakt paranoidní na tramvaj a počítal s rezervou, abych tam stihl dojít pěšky. Taky jsem mentál a předchozí večer jsem propil v heimbaru ve Waldhausu (to je hned u školy) a šel spát ve 3 ráno. Ve vlaku jsem si celou dobu povídal s Japonkou. Potkal jsem jí předtím v heimbaru a tenkrát mi řekla, že její kamarádky do Trieru nepojedou a že se bude bavit se mnou. Naneštěstí už mám takovou sociální retardaci, že jsme na začátku mluvili o manze a pak o náhodných věcech. Uměla německy docela decentně. Jako první jsme viděli černou bránu (Porta Nigra) - pozůstatek římské městské brány. Je to jedna z nejzachovalejších římských staveb na sever od Alp. V domě, kde vyrůstal Karl-Marx, je teď EuroShop. Hahaha.  Po pádu římské říše rozebrali městskou zeď a kvůli tomu sem mohl každý jít drancovat. Bohatší občané měl

Po 4 týdnech výuky je čas na menší zhodnocení zdejší výuky. Nejprve teda můj background: Jsem student třetího ročníku bakaláře na ČVUT FELu, program Otevřená Informatika, obor informatika a počítačové vědy. Mohu s jistou nadsázkou tvrdit, že jsem v té lepší polovině. Zhruba chápu věci, co by měl průměrný FELák chápat. Programování a všechnu vyšší matematiku jsem se naučil ve škole. Na rozdíl od Brňáků, kterým to cpali v jeslích. Občas mi něco jde o něco hůř, občas to mám snažší, ale celkově se studiem držím krok bez větších komplikací. Nejsem teda excelentní vědec jako někteří elitnější studenti, ale taky to neflákám. Prostě střední třída. Náhodný výhled z informatické budovy Na Saarlandské univerzitě jsem si na zimní semestr vybral tři předměty: Machine Learning, Pattern and Speech recognition a Theory of distributed systems. Všechny pokročilejší (tedy víc než calculus 101) kurzy tu jsou v angličtině, kterou zdejší profesoři ovládají výborně. Po zkušenostech z FELu jsem byl v

Proboha, blíží se 2016! Musím říct, že tenhle podzim patří k silnějším. Z minulého si pamatuju Amagi Brilliant Park, Cross Ange, Parasyte a (bohužel) Psycho Pass 2. Letos to má obdobnou skladbu tří(+) solidních seriálů a.. uh.. zbytku. Nestihl jsem první dojem pro Perfect insider, ale mimo to sleduji jenom pokračování, které většinou nezmiňuji. Co je teda v téhle sezóně: Heavy Object  - úsměvná práce Kamachiho s pěkně vymyšleným světem (ale teda obrovský bojující koule jsou absurdní). Mně osobně přišel scifi přístup velmi sympatický a přes jistá klišé to má svoje kouzlo Mobile Suit Gundam: Iron-blooded Orphans  - Zatím to je fantastické. Poslední boj byl napínavý v tom smyslu, že pořád eskaloval přestože jste fandili oběma stranám. Samozřejmě se tahle náklonnost může velmi snadno převrátit v nenávist, ale novému Gundamu teď fandím. Noragami Aragoto - První sezóna mi přišla taková.. průměrná. Rozhodně jsem tehdy nečekal, jak skvělé bude mít pokračování. Nejsem ani schopen přesně

Trochu přehnaně mě fascinují počítačoví lingvisti. V létě jsem fakt chvilinku pracoval s question answeringem a zanechalo to ve mě hluboký dojem. Chvílema jsem dokonce uvažoval, že bych místo umělé inteligence na FELu studoval matematickou linguistiku na UK. Samozřejmě, pokud tady skutečně dám machine learning (což při přestiži Saarlandské univerzity není tak pravděpodobné, jak bych si přál..), tak by byla počítačová linguistika relativní downgrade.. Každopádně je teď na facebooku lovím jak pokémony. Je to poměrně malá (na rozdíl od čistých informatiků, těch tu je mrtě) skupina s převážně linguistickým (místo informatického) pozadím, takže je hrozně vtipné je vidět zápasit s programováním. Zábavné jsou rovněž jejich místy až naivní názory na umělou inteligenci jako takovou. Ze všech skupin mi tu sedli nejvíc. Předtím jsem dost "kalil" s italskou/španělskou skupinou překladatelů ale neměl jsem co zajímavého říci kromě toho, že jim počítačoví lingvisti chtějí s pomocí machine

Dělal jsem si legraci z toho, že nebudu mít peníze a budu muset žít o chlebu. Teď jsem zjistil, že mi to skutečně hrozí. Při založení účtu jsem na něj totiž rovnou vložil většinu pěněz. Během 5 dní mi přišla karta, tak jsem neřešil, že mi furt nepřicházel pin. Teď už to je přes 10 dní a mám pocit, že bych si měl zažádat o novou. Protože mám v kapse zhruba 3 eur v drobných. Jo, kdybych věděl, že to takhle dopadne, tak nestrkám 50 eurovku do menza automatu. Mám teda českou debitku, ale s tou se nedá vybírat a jeden obchod mě už poslal do hajzlu, že s MasterCard chtějí minimální útratu 20 eur. No tak. Prostě mi chybí cash a jsem poměrně nervózní. Bylo mi napovězeno, že peníze mohu vybírat v bance, ale proboha, to je takový voser. Naštěstí mám těstoviny tak na 12 dní a peněz na studentské kartě na 8 jídel v menze. Tenhle moment nepozornosti se mi ještě vymstí.

Sakurako-san (tady jsem nějakou chytrou zkratku nenašel..) je adaptace mystery novel od studia Troyca. Poslední mystery anime, co mě skutečně bavilo, bylo Hyouka od KyoAni. Sakurako mě ale příjemně překvapila jak vizuálně, tak dějově. Je o o chlapci Shoutarovi, který potká Sakurako Kujo, starší slečnu s úchylkou na kosti (yep..), co má neskutečné forenzní schopnosti. Společně řeší všemožné případy, na které -náhodou- narazí. První dva díly to bylo poněkud formulaické, ale třetí mě chytl, protože to nebyla další vražda, ale naopak velmi dojemná smrt. Je tam správná rovnováha mezi epizodickým formátem a širší zápletkou.

Teoreticky jsou skupinové práce velmi výhodně. Zaprvé, můžete jako učitel opravovat méně prací a není (předpokládám..) takové riziko plagiátů. Rovněž se studenti naučí spolupráci a nehrozí jim takový stres, jako kdyby to dělali sami. Nakonec ještě díky kolaborativnímu řešení můžete zadat zajímavější úlohy. V praxi to vypadá nějak takhle: Takže se můžu stresovat sám s prací pro tři lidi. Yes. Přitom jsem se fakt snažil s lidma vycházet, ale když máte utvořit skupinky v 5 minutách po přednášce, kdy se všichni hrnou pryč, polovina už někoho zná a druhá jsou cizinci, tak to skutečně není lehké. Pls.

Mít výlety o víkendu má jednu dramatickou nevýhodu. Sraz je totiž brzo ráno ve škole a o víkendu nejedou skoro žádné busy. Musel jsem tedy vstávat v 6:00, abych mohl být v 6:32 na zastávce, abych dojel v 6:48 do školy. Sraz byl v 7:30. Ach jo. Tentokrát jsme měli takový historický výlet po Saarlandu zakončený degustací vína. Tentokrát tam bylo dost jiných lidí (italská i španělská skupina chyběla, předpokládám, že nechtěli vstávat jak zmrdi). Celou dobu nás ničila zima a mlha, naštěstí nepršelo. Jako první jsme jeli k římským vykopávkám. keltský chrám Takhle vypadal dům zámožného obchodníka. Obsahoval ohřívání podlahy. Bohužel tam vlezl pes a zemřel. ;_; Poté jsme viděli jeden středověký hrad Teufelsburg. Přes mlhu tam byl docela fajn výhled na.. stromy... Následně byla přestávka na oběd v Saarluis. To je takové miniaturní, hodně francouzské městečko, kde je nejzajímavější věcí Ikea. Jako, na pohledici mají parkoviště... Masové s

Aneb nejlepších 40 Euro, co jsem nezaplatil. Využil jsem akce pro studenty a šel na muzikál Rocky Horror Show v státním divadle Saarlandu. Tak nějak jsem znal většinu písniček z Glee a řekl jsem si "Hej, proč ne." Pro mě to byl jenom další zářez do (divadelní) pažby. Fakt jsem nevěděl, do čeho jdu. Bylo to nádherný. Hned u vchodu nám dali tašku se zábavou a list s instrukcema. Například při vyslovení "Janet" jsme měli sykat "Weissss", při vystoupení vypravěče jsme měli nahlast volat "Boring" (fakt) a podobný hrátky. Pak tam ještě byly klíčové momenty, kdy jsme měli (popořadě) házet rýži, toaleťák a konfety. V dešti jsme si měli nasadit novinové čepice a stříkat kolem sebe ze stříkacích pistolek. A samozřejmě tanečky. Ty jsem dělal 4 krát. Zbožňuju to. Normálně nejsem fanda interakcí s obecenstvem, ale v případě tohohle muzikálu to byl vyslovený zážitek a naprosto jsem ztratil pojem o času. Zpívali (výborně) anglicky, ale mluvili německy

Po nesmírně zmatečné Reconguistě od Tomina přichází nový AU Gundam, tentokrát z profilického pera Mari Okady (scénáristka Toradora, Anohana..). V duchu tradičního gundamu to soustředí na dětské vojáky (od toho taky název, železní sirotci) v konfliktu dospělých, zbytečnost války a vesmirné nacisty. (Kosmický autismus tam předpokládám bude časem taky) Přišlo mi to dost podobný Aldnoah Zero, který mi zase přišel tématicky podobný Gundamu, takže se kruh uzavírá. Přijde nevinná princezna propagující mír a její frakce (vesmírných nacistů) se jí pokusí zabít. Naštěstí jí protagonisté zachrání. Na rozdíl od zbytečně perfektní Asseylum je teda Kudelia Aina Bernstein typické naivní nemehlo, byť v třetím díle se vyznamenala svojí pohotovostí. Postavy jsou zajímavé, ale ne nesmyslné jako v Reconguistě. Zvlášť dynamika dvou protagonistů je fantastická. Orga je defacto vůdce celé bandy. Mikazuki je jeho slepě loajální útočný pes a chladnokrevný zabiják, u kterého ale místy prosvítá vlastní

Na první přednášce nám řekli, že si můžeme utvořit skupiny o třech lidech. Ze skupinových prací mám trochu trauma, protože na FELu jsem dostal parťáka s aspergrem a musel všechno udělat sám. Tady jsem teda hned rychle začal plánovat. Měl jsem teda několik možností: Přisrat se k čechům. Byli to magistři matfyzáci, takže tomu určitě budou rozumět, plus komunikace by byla triviální. Na druhou stranu to je trochu podvod. Ostatní erasmáci. Pravděpodobně OK komunikace, ale absolutně netuším jejich úroveň. Zkusit najít dvojici indů. Indové v Saarbrückenu jsou skutečně elitní studenti, museli se poprat (v některých případech doslova) s obrovskou konkurencí, aby vůbec mohli vyjet. Komunikačně obtížnější, protože mají občas přízvuk Nativní studenti. Pravděpodobně průměrní (to by byl hit-miss), ale určitě mají všechny prerekvizity na kurz takže by byli schopni vysvětlit německé zvyklosti. Ty dvě číňanky ve předu. Pls. -Soukromě- jsem se rozhodl pro matfyzáky, i když mě to trochu pálí.

Přestože jsem tu třetí týden, výuka začala až dnes.... a vlastně nezačala. Dnes byl totiž první den v semestru, většina mých přednášek začíná až od středy. Co jsem ale stihl, byl úvodní kurz do univerzitní posilovny a úvodní přednášku pro studenty informatiky. Nejprve ke kurzu. Stál mě teda 18 euro, což jsem platil tuze nerad, ale jednotliví učitelé byli přívětiví a nakonec se to fakt hodilo. Musely se totiž nastavovat jednotlivé přístroje. U každého se musíte kartičkou přihlásit, pak si nastavíte optimální rozložení. To všechno se uloží a při příštím přihlášení na vás vyskočí, jak přesně si máte stroj nastavit, což je fantastické. Rovněž si pamatují váš sportovní program, rozsah pohybů, nebo jakou váhou a kolikrát jste cvičili předtím. Bylo to pro mě dost nové, protože jsem spíš zvyklý na volné váhy (které tam jsou taky! Yay!) a začal jsem chápat, proč platí někteří lidé tolik pěněz za posilovnu. Fitness of the future. Máme taky elektrickou formuli na FELu. Cestou z fitka

Po dlouhé době konečně něco o kresleném seriálu. Netuším, jaký je průnik čtenářů, tak jsem vpravo přidal užitečné tagy na filtrování příspěvků. Heavy Object je na první pohled směšný. I na anime poměry to patří k věcem, kde zmateně kroutím hlavou. Ačkoliv to splňuje potřebné předpoklady, strašně se mi nechce ho zařazovat do žánru mecha, protože titulární "Objekty" jsou odporné koule s kanóny. Je to jeden z nejohavnějších designů, co jsem v životě viděl. Ježiš. Autor (později jsem zjistil, že to je autor série Toaru Majutsu no Index a spol.) se snažil vysvětlit nutnost těchto strojů vyprávěním, že první Objekt z Japonska vyhladil flotilu, protože byl na tehdejší poměry neporazitelný. Přišlo mi to dost absurdní, ale budiž. Od té doby má každá země Objekt a války o území se vedou tak, že se dueluje Objektama. Po zničení ...bojového vozidla.. se druhá strana poklidně stáhne a konflikt tím končí. Konvenční války naprosto vymizely. Protagonisté Qwenthur a Havia ale zj

Tentokrát musím začít tím, že jsem neměl žádné problémy s busem. Pak musím dodat, že jsem v životě takové město neviděl. Jako fajn, byl jsem třeba v Berlíně a Hamburku, ale Frankfurt byl skutečně obrovský. Zvlášť teda budovy bank tvořily skylinu, na což u velkoměst prostě nejsem zvyklý. Commerzbank šla vidět skoro odkudkoliv. Staré centrum se jmenuje Römerberg, protože dřív byl na kopci a nejdůležitější dům vlastnila rodina z Říma. Měli jsme tradiční prohlídku historickým centrem, které, jako skoro všechna německá historická centra, bylo za druhé světové války brutálně vybombardováno. Naštěstí se to všechno rekonstruovalo. Dívali jsme se střídavě na jednotlivé mrakodrapy, na Museumsufer (pobřeží muzeí), byli jsme v Kaiserdomu (neboli katedrála svatého Bartoloměje) a nakonec jsme jeli na knižní veletrh. To vlevo je evropská centrální banka, postavili to poměrně daleko od centrální city. Při otevření banky se místo oslav všichni bouřili, protože byla finanční krize. Haha