nhlism

Zjistil jsem, že si hrozně rád stěžuji na věci. Je to asi nějaká forma narcisismu, jednu dobu to bylo docela extrémní. Poslední dobou jsem se tomu snažil vyhýbat, ale dnešek si zaslouží srdečné "DOPRDELE". Začalo to tak, že jsem na víkend jel do Hamburku za tetou a strýcem. Trasa má přes 600 km a je to skoro stejně, jako ze Saarbrückenu do Prahy, jenom to stálo méně. V pátek jsem vyjel a hned jsme měli hodinové zpoždění, protože byla u Hannoveru zácpa. Tak ok, stane se, přece jenom takhle v pátek jedou všichni někam. V Hamburku mě přivítala nemocná teta, která se sotva držela na nohou. Hned v sobotu ale měla naplánovanou  hotpot party se sousedy. Nenapadlo ji to odložit. Já nevím, je obdivuhodné, když se zbytečně masíte? Celý den jsme nakupovali jídlo, část pro mě na kolej, část na hotpot party. Měl jsem k tomu dost vína, takže bylo veselo. Povídal jsem si se sousedem Chrisem, co vypadal, že mi nabídne praktikum v Německu. Následující den se mělo relaxovat, plánoval ...

Jak poznat čechy v cizině: jděte k nejhlučnější skupině v okolí, většinou se trefíte. I mně se poštěstilo, potkal jsem dva matfyzáky studující informatiku. Pak tam byla jedna právnička a prý se ještě někde potuluje historik. Potkat spoluobčany bylo hodně cool, I když jsem se přesně bál, že se jako erasmák budu bavit jenom s dalšíma erasmákama. Přece jsem nejel 600km od Prahy, abych někde trčel s matfyzáky. (Vtípek, jsou moc sympatičtí). Každopádně jsem si řekl, že semestr ještě nezačal a že bude ještě dost příležitostí potkat autentický bratwurstžrouty. Zjistil jsem teda, že moje kolej je plná asociálů, protože všechny ostatní kalí ve svých Heimbarech a my nic, a to jsem docela důkladně čekoval nástěnku akcí. Oh well. Teď jsem trčel 12 hodin v buse na cestě do Hamburku za tetou. Je to podruhé, co měl bus, v kterém sedím, zpoždění. A navíc nefungovalo celou cestu WIFI. Hrůza. Udělal jsem z nudy takovou hodně předběžnou kalkulaci. Od školy dostávám 400 euro měsíčně. Z...

V životě jsem se tolik nenudil, jako teď. Internetový hajzl tu není a bůh ví, kdy mě konečně připojí. O víkendu se v Německu nedá dělat skoro nic, všude mají zavřeno. V sobotu jsem teda šel do McDonaldu (hlavně kvůli internetu) za nechutných 7.29, následně (nutno dodat sám) do kina na Fack ju Göhte 2 za 7 euro, a nakonec jsem se náhodně procházel městem. Je to tu takové klidné a útulné. Vadila mi ale tramvaj, kde byli nesmírně hluční arabové. Němci tam koukali na zem. To je teda zatím moje zkušenost z 4 dní, tak třeba se to změní. Je to tu dost osamělé. Asi jsem moc sociální člověk, ale když vaše veškerá komunikace je buď prodavačka v obchodě nebo těch 20 minut facebooku, tak vám i ty hlasy v hlavě přestanou vadit. Normálně tu sedím bez internetu a zírám do zdi. Spolukolejníci tu buď nejsou, nebo poslouchají extrémně hlasité techno. Doufal jsem, že někdo bude ve společenský místnosti s televizí a kulečníkem, ale tam to je jenom odporný. Nějaké seznamovačky určitě budou, ale o...

Přes všechno plánování se to (nevím, jestli říct nečekaně, nebo očekávaně) všechno posralo. Nejprve se porouchal autobus těsně před Plzní. Vypadalo to, že se opraví, ale nakonec museli zavolat náhradu. Přestože jsme jeli třeba hodinu, náhradní přijel za dvě. A to nám řekli, že přijede za 20 minut. Stáli jsme tam v kose a mě nenapadlo nic lepšího, než vyměnit jeden cookie za cigaretu, protože mi byla zima. Způsobilo to nesmírné pozdvižení. Býval bych si dal I pivo, ale nechtělo se mi vypít poslední český pivo kousek před blbou Plzní. (a přitom to byl pilsner, haha) Za 4 hodiny jsme se nedostali přes hranice. Přijel jsem do města v 10:20. Podle mých propočtů bych se do školy dostal (nemluvě o tom, že se zavazadlem) až ve 12, kdy všichni končí, takže jsem se rozhodl jet rovnou na kolej. Na školu nezbyl čas. Bohužel číslo na kolejdědu bylo špatný (to v emailu posrali), ale hodná bulharka mě pustila dovnitř, kde jsem našel jeho skutečné číslo. Přijel o hodinu později. Internet budu prý...

Poslední tři dny chodím spát v pět ráno, protože nemůžu usnout. Nevím, jestli to je nedočkavostí, nebo stresem, ale není mi moc dobře. Neustále jsem připravoval a plánoval první den v Německu s tím, že stejně půlka nevyjde a budu muset improvizovat. Zatím mám sbalené zavazadlo a tašku přes rameno. 17 triček, 5 košil, dvoje kalhoty, 5 svetrů, 2 mikiny, oblečení na spaní, spodní prádlo, ponožky, kabely, notebook, tablet, prášky, doklady, peníze... ten seznam si pořád dokola čtu, jako bych doufal, že tam po desátém pokusu něco konečně objevím. Odjíždím v 23:00 a přijedu v 7:30. Jako první musím na hlavní nádraží uklidit zavazadlo, abych mohl jet na kampus zařizovat bydlení. První úskalí je, že nevím, jestli na tom nádraží bude možné odložit věci. Pak jsem zapomněl napsat kolejdědovi, který jinak má "otevřeno" v 15:00, takže musím vymyslet co dělat celý den. Zatím to vypadá nějak takhle: Říkal jsem si, že vyzvu život bez Windows, ale nakonec mám na Debianu jako nouzovku ...

Očividně jsem zapomněl, jak nemám rád burgerfest. Čekáte dlouhé (místy až absurdně) fronty, abyste mohli vestoje jíst narychlo ohřáté maso pokryté silnou vrstvou majonézy. Možná jsem na takové akce moc asociální. Nepotěšilo mě, že ačkoliv zmenšili porce, každá stála kolem 100,-. To spolu se vstupným ve mě zanechalo spíše horší dojem. Zkusil jsem konečně Kozu Rózu, kterou bych v Berouně nikdy nenavštívil, páč tam je Black Dogs. Přes kozí sýr s rukolou mě tolik nenadchla. Pravdou teda je, že jsou ty burgery v restauracích znatelně lepší. Následně jsme s Vojty zkusili něco z "Burger Baru Praha", tam jsem měl uvnitř suchý a červený (ne syrový, červený jako od koření) maso. Vojtové ale byli spokojeni, tak jsem asi jenom měl smůlu. Jejich kachna burger vypadal výtečně. U stolu nás ale nadchl burger z maďarského"Burger House", protože měl krásný velký tác a byl fakt velký. Hodná paní nám po vystání 10-minutové fronty řekla, že bychom museli čekat 25 minut, na což jsme př...

Už je půlka září a příští týden máme poslední meeting. Byla to fantastická příležitost, za kterou jsem eClubu nesmírně vděčný. Naučil jsem se toho spoustu, zvlášť v programování. Používal jsem střídavě Javu, Bash a Python. Python jsem asi procvičil nejvíc, tam jsem dělal všechno možné, včetně webového serveru. Dále jsem měl to potěšení být trestán za věci, co si na univerzitě tolik neosaháte, jako je korektní dokumentace, formátování kódu nebo smysluplné názvy proměnných. Kurz Programování 2 je oproti skutečnému pracovnímu prostředí docela hovno. Mám nově PTSD z kódu, kde chybí mezery mezi operandy (i.e. i+=1 místo i += 1), protože jsem jednou dostal přes 60 připomínek na opravu formátování. Dozvěděl jsem se ale také mnohé lidské poznatky z mého pobytu mezi autisty . programátory. Například: Pozdní příchod na meetingy lze snadno kompenzovat tím, že něco upečete. Je vhodné si pamatovat jména lidí, co sedí u pití. Z veřejné kofoly se velmi snadno stane kofola týmová Nad...