Erasmus, den nultý

Přes všechno plánování se to (nevím, jestli říct nečekaně, nebo očekávaně) všechno posralo. Nejprve se porouchal autobus těsně před Plzní. Vypadalo to, že se opraví, ale nakonec museli zavolat náhradu. Přestože jsme jeli třeba hodinu, náhradní přijel za dvě. A to nám řekli, že přijede za 20 minut. Stáli jsme tam v kose a mě nenapadlo nic lepšího, než vyměnit jeden cookie za cigaretu, protože mi byla zima. Způsobilo to nesmírné pozdvižení. Býval bych si dal I pivo, ale nechtělo se mi vypít poslední český pivo kousek před blbou Plzní. (a přitom to byl pilsner, haha) Za 4 hodiny jsme se nedostali přes hranice.

Přijel jsem do města v 10:20. Podle mých propočtů bych se do školy dostal (nemluvě o tom, že se zavazadlem) až ve 12, kdy všichni končí, takže jsem se rozhodl jet rovnou na kolej. Na školu nezbyl čas. Bohužel číslo na kolejdědu bylo špatný (to v emailu posrali), ale hodná bulharka mě pustila dovnitř, kde jsem našel jeho skutečné číslo. Přijel o hodinu později. Internet budu prý mít až po 4 dnech od zadání MAC adresy kolejnímu geekovi (kterého jsem dnes po cca 6 pokusech nemohl zastihnout doma), takže to bude docela terno.

Kolejděda odmítá mluvit jinak, než německy. Když se na něj cizinci zmateně podívali, tak to jenom pomalu zopakoval. Bylo to skvostný. Dal mi klíče a následně mi prodal prostěradlo, peřinu a povlečení. Poté jsem šel nakoupit do pasáže u hlavního nádraží. Sehnal jsem všechno až na vejce (která mi přišla v ReWe drahá, ještě uvidím kde to mají) a rajčatového protlaku, který jsem -přísahám- nikde neviděl.

Předchůdce mi nenechal ani toaleťák, takže ten byl pro mě docela prioritou. Mmm trojvrstvý.

Nakonec byl dnešek fiasko. Díky 4-hodinovému zpoždění jsem nestihl jít do školy, což je především problém v případě nádobí, které rozdávají jenom ve čtvrtek a v úterý. Jelikož nemám chuť jíst do úterý studené ovesné vločky s mlékem, tak si musím koupit alespoň jednu pánev a varnou konvici. Možná nůž. Na toho hajzla z 4 patra co mě nutí jít nahoru a pak tam není. Fuck you.


Byl jsem fakt nasranej z toho busu, ale nakonec jsem alespoň nakoupil základní suroviny podle plánu. Normálně bych v takový situaci propadl hysterii a panice, ale tentokrát jsem doslova neměl na výběr. Kdybych se na všechno teď vykašlal, tak bych prostě zůstal o hladu a měl smůlu. Člověk je potom podstatně pragmatičtější. 










Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Asian Squad

Vázání knih

Dormking