Výlet do Luxemburku

Každý výlet mi přináší jiné zkušenosti a znalosti, o kterých jsem ani nevěděl, že je postrádám. Tentokrát jsme jeli s partou erasmáků do nedalekého Luxemburku. (Skutečně nedalekého, byl vzdálený třeba 140km od Saarbrückenu) Předtím jsem vždycky spoléhal na holky, aby vymyslely program, dopravu a fotky, ale teď jsem musel docela kus zařizovat sám.

První problém totiž byl jak se tam dostat. Myslel jsem si, že se to vyřeší ve skupině, protože tam jeden už busem byl, ale byl to naprostý chaos. Našel jsem tedy stránku, kde šly koupit lístky online. Bylo mi na to řečeno, že ty jsou z Luxemburku do Saarbrückenu, a že se tam nejdřív máme dostat. No, stačilo kliknout na tu malinkatou šipičku a prohodit cílové stanice, ale tak nevadí. Ooops. To se nakonec vyřešilo tak, že jsme se na to vykašlali a rozhodli se je koupit na místě.

Jel jsem tedy s Francouzem, Italem a Slovenkou. Bavili jsme se německy, což mi zpětně přijde strašně vtipné. Jako bavit se německy s lidma ze všech možných zemí (včetně Japonska!!!!) je skvělý zážitek. Jako vždycky jsem den předtím kalil (tentokrát na univerzitě), takže jsem byl trochu zničený.

 Sešli jsme se v sedm ráno na hlavní nádraží (které je bohudík 10 minut pěšky od mé koleje) a za laciných 16 euro jsme koupili celodenní lístek. Ten platí na cestu tam, místní dopravu a cestu zpátky. Takový výhodný deal člověk jen tak nenajde.

Po hodinovém bezvědomí jsme dorazili do Lucemburku. Možná jsem to už někdy zmínil, ale fakt nerad jedu do zemí, kde neumím jazyk. Je to možná slabost, ale je mi skutečně nepříjemné, když si na ulici lidi povídají a já nerozumím. Naopak v takovém Německu jsem jako doma. Lucembursko je v tomhle ohledu takový zvláštní případ, protože se tu mluví německy, francouzsky a lucembursky. V praxi to znamenalo, že některé (vlastně většina) ulice a názvy byly ve francouzštině a čas od času někdo mluvil fakt nemocným jazykem. S němčinou se to tu ale dalo přežít.


Pokud jste si všimli zvýšené kvality (a kvantity) fotek, vězte, že jsem je nefotil já, ale Francouz. Jsem mu za ně poměrně vděčný.

Bohužel jsme schytali příšerné počasí, s mlhou toho moc vidět nešlo. Nejprve jsme se náhodně procházeli po městě a došli do turistického centra. To je, jak jsem zjistil, poměrně dobrá první destinace. Tam byla gotickorenesanční (asi?) katedrála Notre Dame. Pak jsme úplnou náhodou našli muzeum, které mělo vstup pro studenty zadarmo. To byla krása. Viděli jsme teda exhibici mumií a mumifikace a rychle prošli moderní umění. Následně jsme našli pevnostní .. čtvrť?.. Bock a chtěli zajít do tunelů casemate, ale bylo bohužel zavřeno.




Obědvali jsme poměrně drahý místní kebab, protože nás nějak nenapadlo nic lokálního a nakonec jsme se náhodně procházeli. Hrozně se mi líbilo, jak je to město vertikální. Vyšli a sešli jsme docela kopec a výhled tam je výborný. Byl to hodně unikátní zážitek.

Francouz na všechno říká "Jsme erasmáci, pojďme to zkusit" a to mi přišlo dost inspirativní. Pořád nevím úplně, jestli mě "baví" cestování jako takové, ale výlety ve skupině jsou docela fajn. Rozhodně jsem nic takového na FELu nedělal. Tomuhle říkám studentský život!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vázání knih

Asian Squad