Výlet do Völklingské železárny

Tohle bylo trošku nečekané. Prostě jsem v Menze úplnou náhodou potkal belgickou holku z německé konverzace a po menší.. konverzaci.. jsem se dozvěděl, že chce sama navštívit Völkinger Hütte. Tak jsem se přidal. Jedná se o obrovský železářský komplex, který byl v roce 1994 prohlášen za světové dědictví.




Normálně jsme v sobotu v jednu poledne nasedli na bus a půl hodiny jeli na konečnou. Po menší nervozitě v turistickém centru jsme zjistili, že pro studenty to je kompletně zadarmo. Haha. Po úvodním filmu nás prostě pustili do areálu s tím, že se máme orientovat podle naprosto matoucích šipek. Několikrát jsem měl pocit, že jsme se v tom bludišti ztratili.

Hrozně těžko se to popisuje a z mých fotek to asi nepůjde vidět, ale bylo to neskutečně velký. Chodili jsme tam přes dvě hodiny a mám pocit, že jsme si spoustu odboček nevšimli. Prostě chodíte a všude kolem vás jsou malinkaté žebříky nahoru do malinkatých platforem se stroji.

Dokonce jsme vylezli na asi 45-metrovou rozhlednu a všude kolem nás byl steampunkový ráj. Museli nám teda dát helmu, protože to místy bylo fakt nízký a krajně nebezpečný..

Měl počátky v 19. století a pak se rozrostl v miniaturní svět, kde často lidé na jednom stanovišti nevěděli co se děje vedle, kvůli ochraně patentů. Podle letáčku tam je přes 7km cest na prohlídku a docela bych tomu věřil. Nejsem schopen adekvátně popsat můj dojem, ale fakt to stálo za to a je to jedna z nejvíc cool věcí v celém Saarlandu.



Na konci nás čekala výstava lebek. Bylo fascinující, že měli výstavu mezi obrovskými stroji a teda nečekal jsem, že jen tak v miniměstečku uvidím mistrovská díla Gigera, ale hej, proč ne. Je to zadarmo!!!

Po prohlídce jsme měli 20 minut, než měl přijet bus. Tak jsme šli do nedalého Glóbusu pro kafe. Naneštěstí tam obsluhovali divní imigranti, co pomalu ani neuměli německy, a dali nám fakt divný nápoje. Chutnalo to fakt pochybně, ale ok. Přišli jsme v 16:15. Bus měl přijít v 16:24. Žádný problém. Bylo 16:25. Pohoda. 16:35. Uh oh, to jsme začali být nervózní.  16:45. Začali jsme být frustrovaní.  Byla normální sobota a nic v jízdním řádu nenaznačovalo, že by neměl přijet. Dokonce tam s náma čekala jiná holka a ptala se nás, jestli něco nepřijelo. v 16:50 jsme to vzdali a šli na nedaleké nádraží čekovat vlaky. Ten měl jet v 17:15.

Péro.

Můj dojem z Völkingen je teda hnusný kafe a nejezdící busy.

V 18 pak byl flurfest, kdy se (za vybrané peníze..) nakoupila pizza a lidi z koleje se seznamovali. Poznal jsem teda jenom jednu tureckou holku z třetího patra, ale nevadí. Chvíli jsem tam s Čechy dělal barmana, protože všichni z presidia nějak chyběli. Z větší části to spočívalo v mytí nádobí a rozdávání piva zadarmo, protože to bylo v počáteční ceně. Musím říct, že nejsem moc dobrej barman. Přišly totiž holky a chtěly po mně koktejly, tak jsem podle jejich instrukcí míchal vodku s džusem a syrupem. Dost se vožraly. Erasmácký soboty maj něco do sebe!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Asian Squad

Dormking

Creating my own Point of Sale system, Part 1: Design