Pekelný týden part 2/2
Asi v jednu ráno (v sobotu) napsal V do whatsapp skupiny, jestli nechceme kolem poledne na tůru. To jsem naposledy dělal tak v tercii a tak jsem se přidal. Nebo to jsem si alespoň myslel, protože jsem odpověděl nesmysl. Šli jsme tedy na 16km tůru u sárskofrancouzských hranic.
Prvních 12km nebo tak jsem vcelku zvládal, ale pak jsem potřeboval prášek na astma. Dalo mi to dost zabrat a když jsme se po 5 hodinách vrátili, tak jsem se nemohl hnout. Byl jsem doma v 19. Stihl jsem si koupit něco v KFC a pak v 21:30 jsem se musel doplazit na bus. Posilnil jsem se panákem vodky, protože jsem fakt necítil nohy. Ve 22 byla preparty ve Physikturm (fyzikální věž..?), což byla sranda. Pak kolem půlnoci jsme se přesunuli do hlavní auly na Astaparty, což je semestrální kalba, kterou jsem minule propásl. Well, dalo by se řict, že jsem jí tentokrát propásl taky, protože si jenom pamatuju náhodný útržky a že mě někdo ve 4 nacpal do busu. Dalši den se začaly objevovat fotky od mých drahých erasmus přátel.
V neděli mě dohonila bolest ze soboty a půlku dne jsem se nemohl hýbat. Udělal jsem rychle koláč s bílou čokoládou a malinama, co jsem plánoval zkusit a pak se zase někdo ozval ve skupině, jestli nepůjdeme plavat. A co jsem řekl v mém zuboženém, krajně kritickém stavu? Jasný. Paráda. Naštestí to navrh Ital a ti jsou nespolehliví. Po hodině chození jsme přišli na to, že je ješte týden zavřený. Jestli má být jedna lekce z Erasmu, tak to je to, že si máte vždycky sami překontrolovat informace. Zvlášť když je od Italů.
Když jsem byl v sobotu pryč (duševně i fyzicky) tak se na mé koleji událo taky něco divokého. Jedna Bulharka slavila v heimbaru svoje narozeniny. Pak přišel Němec, že si to nerezervovala a že on tam chce dělat vlastní party. Ok, on si to taky nerezervoval. Tak mu nabídli, že budou slavit spolu, což mi přislo jako samozřejmé řešení. Skončilo to nějak tak, že šel do svého pokoje a začal dolu do heimbaru házet krabice od pizzy.
JAKO CO?
To jsem nechtěl řešit s kocovinou, tak jsem jenom vyvěsil zprávu a šel spát. Teď jsem teda legit nemocný.
Erasmus je občas náročný.
Hmyzí hotel mě zároveň fascinoval a zneklidňoval
Pomník na první světovou válku
Cestou jsme neustále potkávali umělecká díla, což bylo skvělé zpestření.
Uvnitř toho byl dalši strom
wut
Pulci, co vypadali jak spermie
Obligátní fotka kostela, tentokrát v Kleinblittelsdorf nebo takovém nesmyslu.
Procházet se mezi alergeny mi skutečne neprospívá
Cestou jsme se "nakazili Francií" v tom smyslu, že všechny naše mobily začaly chytat francouzský signál... i když jsme se vrátili do Německa a držel se nás i po restartu strojů až skoro do Saarbrückenu. Byl to skutečně děsivý okamžik.
obrovský gril
V neděli mě dohonila bolest ze soboty a půlku dne jsem se nemohl hýbat. Udělal jsem rychle koláč s bílou čokoládou a malinama, co jsem plánoval zkusit a pak se zase někdo ozval ve skupině, jestli nepůjdeme plavat. A co jsem řekl v mém zuboženém, krajně kritickém stavu? Jasný. Paráda. Naštestí to navrh Ital a ti jsou nespolehliví. Po hodině chození jsme přišli na to, že je ješte týden zavřený. Jestli má být jedna lekce z Erasmu, tak to je to, že si máte vždycky sami překontrolovat informace. Zvlášť když je od Italů.
Když jsem byl v sobotu pryč (duševně i fyzicky) tak se na mé koleji událo taky něco divokého. Jedna Bulharka slavila v heimbaru svoje narozeniny. Pak přišel Němec, že si to nerezervovala a že on tam chce dělat vlastní party. Ok, on si to taky nerezervoval. Tak mu nabídli, že budou slavit spolu, což mi přislo jako samozřejmé řešení. Skončilo to nějak tak, že šel do svého pokoje a začal dolu do heimbaru házet krabice od pizzy.
JAKO CO?
To jsem nechtěl řešit s kocovinou, tak jsem jenom vyvěsil zprávu a šel spát. Teď jsem teda legit nemocný.
Komentáře
Okomentovat