Rapid deployment model

Jak jsem se naučil (poživatelné) skořicové šneky za 72 hodin. Na Saarlandské univerzitě máme každou středu prezentaci nějaké země. Většinu práce (kontaktování ambasády pro promo materiály)  odvede centrum pro mezinárodní studenty.  Naše role  vetšinou spočívá v tom tam stát a blbě se usmívat.  K tomu dělá mensa jedno typické jídlo, ale to je slušně řečeno odporné.

Minulý semestr jsem prezentoval Vietnam s dvěma holkama. V mense dávali smažené rýžové nudle ale když jsem přišel, tak měli rýži.

Zeptali se nás, jestli nemůžeme přinést nějaké drobné jídlo, což jsem tehdá absolutně netušil.

Tenhle semestr jsem se ale rozhodl něco udělat. Matfyzák mi dal pár nápadů. Jeden z nich byl kynuté těsto, které jsem nikdy nedělal. Máma jednou dělala plněné knedlíky, ale jinak to byla naprostá enigma. Tak jsem si řekl proč ne. Bohužel je u mě většinou první pokus naprosté fiasko, potřebuju průměrně tak 3 iterace. Dost jsem to odkládal a najednou byla neděle. Ve středu byla prezentace.

Shit.

Musel jsem si každý den naplánovat po jednotlivých hodinách, abych zvládal všechnu školu. Dovolil bych si tvrdit, že jsem ani jedno nezanedbal a místo toho to bylo neskutečných 72h, kdy jsem ani trošku neprokrastinoval.  Přirovnal bych to k transu. Ten pocit se mi zatím nepodařilo replikovat.

 

Prvni iterace byla  fiasko. Nemám ani fotku  po upečení. Udělal jsem jenom 12 monstrózních šneků a v troubě  vytekla skořicová hmota  a  utvořila  karamelovou  krustu.  1/10  would not share. Matfyzák mě naštestí zachránil.

 

Druhá iterace byla  trochu připálená, ale měl jsem jich podstatně víc.  Spirálovité formy mě mimochodem děsí, protože jsem četl hororovou mangu Uzumaki (Spirála) od Junji Ita , kde takové věci probíral do detailů. 

  

Třetí iterace  (udělaná v  úterý odpoledne) kterou jsem prezentoval, s polevou.  Těsto už bylo decentně měkké a   musím řict, že se to dalo jíst.  Po první iteraci jsem si nebyl vůbec jistý, že to zvládnu.

U kynutého těsta mě stresovalo, že tam je mnohem víc parametrů jako  množství cukru v kvásku, teplota pokoje a doba kynutí. V tomhle ohledu mi chybí 'baking common sense', protože jsem se všechno učil z ničeho. Nikdo v rodině nepeče a prostě vám pár pokusů potrvá než zjistíte kolik kypřího prášku a vajec na jaké množství mouky pro danou konzistenci. Buď vám to řekne maminka nebo holt celý semestr dva-  až  třikrát týdně pečete.

Hardcore baking.

 

Estetika pořád nic moc, ale  chutný  byly. 

Potom co jsem v  úterý úspešně napekl, jsem šel na party a pak měl další ráno menší kocovinu. Přišlo mi to jako úsměvná reprezentace Česka.

Tohle byla německá představa svíčkové.........

 

Tohle už bylo  na  Flurfest  a tam si už jsem poměrně jistý.