Prohlídka Saarbrückenu

Na první přednášce nám řekli, že si můžeme utvořit skupiny o třech lidech. Ze skupinových prací mám trochu trauma, protože na FELu jsem dostal parťáka s aspergrem a musel všechno udělat sám.

Tady jsem teda hned rychle začal plánovat. Měl jsem teda několik možností:

• Přisrat se k čechům. Byli to magistři matfyzáci, takže tomu určitě budou rozumět, plus komunikace by byla triviální. Na druhou stranu to je trochu podvod.
• Ostatní erasmáci. Pravděpodobně OK komunikace, ale absolutně netuším jejich úroveň.
• Zkusit najít dvojici indů. Indové v Saarbrückenu jsou skutečně elitní studenti, museli se poprat (v některých případech doslova) s obrovskou konkurencí, aby vůbec mohli vyjet. Komunikačně obtížnější, protože mají občas přízvuk
• Nativní studenti. Pravděpodobně průměrní (to by byl hit-miss), ale určitě mají všechny prerekvizity na kurz takže by byli schopni vysvětlit německé zvyklosti.
• Ty dvě číňanky ve předu. Pls.

-Soukromě- jsem se rozhodl pro matfyzáky, i když mě to trochu pálí. Teď se ale musíme zvládnout zítra zapsat na stejný kurz, jinak začínám znova.

Dneska byla prohlídka Saarbrückenu. Normálně za 2 hodiny stihnete třeba staré centrum, ale tady jsme pravděpodobně stihli projít všechno. Je to fakt malinkaté město. Pamatuju si jenom nesmysly jako nejstarší okno z roku 1688, bordel z 18. století, co se jmenoval teta Mája a ještě spoustu barokních budov od Friedricha Joachima Stengela. Jo a většinu z toho za druhé světové války vybombardovali. Překvapení.

Vtipné bylo, že průvodce mluvil jenom německy a půlka naší skupiny německy neuměla. Fiasko.

Fotek upřímně řečeno moc nemám. Někdy bych měl teda vyfotit radnici, aby se neřeklo. Tenhle zámek ale nenávidím. Každé křídlo tu totiž má jiný styl oken. PROČ?

Výhled na Sankt Johann. Vpravo jde vidět kousek státního divadla, vlevo berňák.

Všechny hodiny od Stengela jsou černomodrozlaté. Modrá znamená den, černá noc, zlatá symbolizuje slunce, měsíc a hvězdy. Německy to znělo poetičtěji.

Evangelický kostel, uvnitř byl čistě bílý.

6 Eur bylo dost, ale nažral jsem se.

Následně jsme šli na další erasmus sraz v centru (tj. 5 minut od mé koleje. FUCK YEAH). Dal jsem si teda burger nad rozpočet a k tomu dostal zmrzlinu zadarmo. Pohyboval jsem se okolo erasmáků dost dlouho, abych mohl podat následující observace:

• Erasmáčtí francouzi jsou velmi příjemní a hodní. Snaží se učit německy a jsou poměrně komunikativní.
• Španělé tvoří neproniknutelné skupiny. Jakmile se začnete přibližovat tak narazíte na bariéru španělštiny a je to skutečně náročné.
• Osamocení italové se ochotně baví německy/anglicky a jsou rovněž velmi přátelští. Ale jakmile překoná jejich počet kritickou hranici, začnou jet italštinu ze všech otvorů.

Ze zbytku znám jenom párek turků, bangladéšana, pákistánce (přátelštější), dva indy a dvě korejky. Ti jsou celkově v pohodě. S číňany jsem zatím v kontaktu nebyl. Potkal jsem ale rumuna a skoro jsem mu řekl, že je moc bílej. Ve své kožené bundě vypadat jako totální árijec. Proboha.