Výlet do Frankfurtu nad Mohanem
Tentokrát musím začít tím, že jsem neměl žádné problémy s busem. Pak musím dodat, že jsem v životě takové město neviděl. Jako fajn, byl jsem třeba v Berlíně a Hamburku, ale Frankfurt byl skutečně obrovský. Zvlášť teda budovy bank tvořily skylinu, na což u velkoměst prostě nejsem zvyklý. Commerzbank šla vidět skoro odkudkoliv.
Měli jsme tradiční prohlídku historickým centrem, které, jako skoro všechna německá historická centra, bylo za druhé světové války brutálně vybombardováno. Naštěstí se to všechno rekonstruovalo. Dívali jsme se střídavě na jednotlivé mrakodrapy, na Museumsufer (pobřeží muzeí), byli jsme v Kaiserdomu (neboli katedrála svatého Bartoloměje) a nakonec jsme jeli na knižní veletrh.
Ten mě docela zajímal, protože se jistou dobu zabývám manga průmyslem (jak funguje licencování, kolik výtisků se považuje za úspěch, kolik pěněz jde autorovi, jak moc sleduji aktuální trendy). Pravděpodobně by byl comic con v New Yorku lepší, neboť tam jsou průmyslové panely s firmami, co znám, ale i tak jsem byl zvědavý, co se dozvím ve Frankfurtu.
Samozřejmě, předposlední den všechny panely zavřeli a zbyly jenom prodejci a autogramiády s autory, o kterých jsem v životě neslyšel. V pavilonu mezinárodních vydavatelů jsem ale vtipně našel japonský shogakukan a kodanshu. Naštěstí neměli žádné magazíny, jinak bych utratil peníze. V anglofonní části jsem teda jenom čekoval Hachette book group, ale Yen Press tam neměli. V komiksové části bylo zase divně hodně stánků s dětskými omalovánkami a samovydavatelstvím. Našel jsem po delším hledání Egmont manga, Kazé manga a Carlsen comics. Výběr mě nepřekvapil, protože čekuju amazon skoro denně, ale musím říct, že německá manga scéna je děsivě pozadu. Za tu dobu stihla americký manga průmysl zkrachovat a znovu nastartovat. Přesto má obrovský náskok. Měl jsem se víc učit francouzsky.
A pak takové ty laciné otaku shopy, co prodávají předražené anime figurky, pikachu plyšáky, Naruto plakáty a další plebs věci. Být o 4 roky mladší, tak tam snad i něco koupím. Kolem shopů bylo moře cosplayerů.
Původně mi přišlo, že je knižní veletrh něco prestižního, zvlášť podle reklamy a článků na internetu, ale když tam jsou za každým rohem skupiny lidí v akatsuki plášti/pikachu setu/gothic lolita outfitu a podobných zábavách, tak mě ten pocit poměrně rychle opustil. Nic proti, ale vypadal to spíš jako animecon, kde navíc prodávali lidi z indonésie cizojazyčné knihy.
Nakonec to ale zábavné bylo, protože když už nic, tak ten knižní veletrh byl FAKT velký. Jenom projít jednu halu by trvalo půl hodiny, a haly byly 4. A v tom šem si asi každý, kdo má alespoň trochu rád knihy, něco svého najde. Naneštěstí jsem musel první hodinu hledat pohledy (a fakt skoro nešel sehnat) a tak jsem to prošel poměrně rychle. Našel jsem ho v horním patře v první budově, kterou jsem navštívil. Potom, co jsem udělal kolečko. Pls.
Po 4 hodinách čekování knih jsme se lacině (a hlavně bezproblémově) vrátili na školní kampus. Na tomhle výletě jsem se poznal italku Láru, co studuje filozofii, turecká dvojčata Irkana a Birkan, strojní inženýry a nizozemku Ester na počítačové linguistice. Žlutou partu teda pořád nemám a pořád jsem docela asociální, ale mít známosti se hodí a pomalu se něco rýsuje.
Cestou domu přede mnou šla taková nagelovaná gorilla v kožený bundě a s bílými botami. Strašně jsem se nadchnul, že to je Teska, protože měl stejnou chůzi s rukama v kapsách. Shit. Mně chybí Teska. Ježiš.
Staré centrum se jmenuje Römerberg, protože dřív byl na kopci a nejdůležitější dům vlastnila rodina z Říma.
Měli jsme tradiční prohlídku historickým centrem, které, jako skoro všechna německá historická centra, bylo za druhé světové války brutálně vybombardováno. Naštěstí se to všechno rekonstruovalo. Dívali jsme se střídavě na jednotlivé mrakodrapy, na Museumsufer (pobřeží muzeí), byli jsme v Kaiserdomu (neboli katedrála svatého Bartoloměje) a nakonec jsme jeli na knižní veletrh.
To vlevo je evropská centrální banka, postavili to poměrně daleko od centrální city. Při otevření banky se místo oslav všichni bouřili, protože byla finanční krize. Haha
Commerzbank. Má trojuhelníkový tvar a -uvnitř- je 9 různých zahrad nebo něco. Wut.
Kaiserdom
Už je pravidlem, že budovy muzeí pro moderní umění jsou divný.
Dům, kde se narodil a žil Goethe.
Proč tu maj tolik vysokých budov??
Ten mě docela zajímal, protože se jistou dobu zabývám manga průmyslem (jak funguje licencování, kolik výtisků se považuje za úspěch, kolik pěněz jde autorovi, jak moc sleduji aktuální trendy). Pravděpodobně by byl comic con v New Yorku lepší, neboť tam jsou průmyslové panely s firmami, co znám, ale i tak jsem byl zvědavý, co se dozvím ve Frankfurtu.
Samozřejmě, předposlední den všechny panely zavřeli a zbyly jenom prodejci a autogramiády s autory, o kterých jsem v životě neslyšel. V pavilonu mezinárodních vydavatelů jsem ale vtipně našel japonský shogakukan a kodanshu. Naštěstí neměli žádné magazíny, jinak bych utratil peníze. V anglofonní části jsem teda jenom čekoval Hachette book group, ale Yen Press tam neměli. V komiksové části bylo zase divně hodně stánků s dětskými omalovánkami a samovydavatelstvím. Našel jsem po delším hledání Egmont manga, Kazé manga a Carlsen comics. Výběr mě nepřekvapil, protože čekuju amazon skoro denně, ale musím říct, že německá manga scéna je děsivě pozadu. Za tu dobu stihla americký manga průmysl zkrachovat a znovu nastartovat. Přesto má obrovský náskok. Měl jsem se víc učit francouzsky.
A pak takové ty laciné otaku shopy, co prodávají předražené anime figurky, pikachu plyšáky, Naruto plakáty a další plebs věci. Být o 4 roky mladší, tak tam snad i něco koupím. Kolem shopů bylo moře cosplayerů.
Přiznám se, že EVA kolekce mě potěšila.
Hej, love live!
Původně mi přišlo, že je knižní veletrh něco prestižního, zvlášť podle reklamy a článků na internetu, ale když tam jsou za každým rohem skupiny lidí v akatsuki plášti/pikachu setu/gothic lolita outfitu a podobných zábavách, tak mě ten pocit poměrně rychle opustil. Nic proti, ale vypadal to spíš jako animecon, kde navíc prodávali lidi z indonésie cizojazyčné knihy.
Nakonec to ale zábavné bylo, protože když už nic, tak ten knižní veletrh byl FAKT velký. Jenom projít jednu halu by trvalo půl hodiny, a haly byly 4. A v tom šem si asi každý, kdo má alespoň trochu rád knihy, něco svého najde. Naneštěstí jsem musel první hodinu hledat pohledy (a fakt skoro nešel sehnat) a tak jsem to prošel poměrně rychle. Našel jsem ho v horním patře v první budově, kterou jsem navštívil. Potom, co jsem udělal kolečko. Pls.
Po 4 hodinách čekování knih jsme se lacině (a hlavně bezproblémově) vrátili na školní kampus. Na tomhle výletě jsem se poznal italku Láru, co studuje filozofii, turecká dvojčata Irkana a Birkan, strojní inženýry a nizozemku Ester na počítačové linguistice. Žlutou partu teda pořád nemám a pořád jsem docela asociální, ale mít známosti se hodí a pomalu se něco rýsuje.
Cestou domu přede mnou šla taková nagelovaná gorilla v kožený bundě a s bílými botami. Strašně jsem se nadchnul, že to je Teska, protože měl stejnou chůzi s rukama v kapsách. Shit. Mně chybí Teska. Ježiš.
Komentáře
Okomentovat